KNIHY

TICHÉ DÍVKY

29. června 2018 v 8:46 | doma
Tiché dívky - Eric Rickstad

Tato detektiva/thriller mě vtáhla do čtení, ani nevím jak. Byla čtivá od začátku a postupně se stávala čím dál víc napínavější, a cca posledních sto stránek jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Líbila se mi postava detektiva Ratha, taková rázná, až drsná, to, co mnoha lidem na recenzích vadilo, mně naopak sedlo, snad i proto, že i my doma mluvíme nespisovně. Líbilo se mi střídání krátkých a delších kapitol. Libila se mi i práce překladatele.

malý úryvek ze samého začátku -
V 16:30, poté, co se Laura Pritchardová vrátila domů z farmářského trhu. Uložila v patře svou malou dcerku a začala chystat narozeninovou večeři pro svého mladšího bratra, někdo zvonil. Bratr se měl s Laurou setkat už na trhu, ale neukázal se, jako obvykle. Byl někde s nějakou ženskou. Jako obvykle. Nebral na nikoho ohledy. Laura tedy šla ke dveřím a nejspíš čekala, že to bude on.
Ale nebyl. Byl to muž, který Lauře kdysi sekal trávník. Pan Šikula, co jezdil s rachotinou plnou nářadí rachtajícího vzadu na korbě a nápisem na dveřích hlásajícím KALKULACE ZDARMA. Ned Preacher. I když to není jméno, které tehdy používal.

Laura byla určitě překvapená, že ho vidí. Ne snad proto, že to nebyl její bratr, ale proto, že Ned se o šestnáct měsíců dřívě vypařil z města a nechal tu šek na sto padesát dolarů. Možná si myslela, že si ho konečně přišel vyzvednout.

Rath byl na místě činu první a v následujících letech se často pokoušel představit si, co se asi tak mohlo u těch dveří odehrát. Našel je otevřené, za nimi se do koberce vpíjela kaluž krve a také na zdech byly skvrny a cákance, jako na nějakém morbidním Pollackově obraze.

Lauřino tělo leželo pod schody v poněkud nedůstojné poloze: nohy měla nepřirozeně složené pod sebou, rozdrásanou tvář obrácenou ke straně, jakoby v hanbě. Luxusní koberec ode zdi ke zdí, kdysi bílý, jako čerstvě padlý sníh, byl nasáklý její krví tak, že čvachtal pod nohama. Laura měla zlomený vaz a byla brutálně znásilněna pomocí nástrojů, které nepatřily do mužské anatomie - ačkoliv bylo prokázáno, že i na tu došlo.
Rath se ještě teď otřásl a naskočila mu husí kůže. Zlomený vaz Lauru zabil, ale zřejmě by beztak rychle vykrvácela, protože zásah nožem jí přeťal horní dutou žílu a přerušil proud okysličené krve z mozku do pravé síně srdeční.

Tělo Daniela Pricharda zakrývalo hruď jeho ženy, jako by se jí i po smrti pokoušel chránit. Výjev jako z nějaké zvrhlé variace na Romea a Julii, v níž kdosi herce z jakéhosi temného popudu oddělal. Pracher se schovával za dveřmi a bodl svou druhou oběť v okamžiku, kdy vešla. Nůž vnikl do těla mezi třetím a čtvrtým žebrem, prošel ocasatým lalokem jater a jaterní tepnou. Při obraně Daniel utrpěl další čtyři rány na dlani pravé ruky - palec mu zůstal viset jen na kousku kůže - a dvě rány mu vrah zasadil zezadu do krku. Obě pronikly zadní zevní hrdelní žílou pod řemenovým a trapezovým svalem: smrt nastala následkem masivní ztráty krve.

Ještě teď ta představa vrhala do Rathovy duše stín a zanechávala mu na jazyku hořkou železnou pachuť. Ještě teď se snažil setřást zoufalství, které mu sevřelo srdce svým odporným, nemilosrdným stiskem.

Stál tam s dvojicí těl u nohou a náhle to zaslechl: nejprve jen prázdnota zlověstného, děsivého ticha. A pak. Tichý zvuk. Skoro neslyšný nářek, jako když přejíždíte prstem po hraně křišťálové sklenice. Zabodl se mu do mozku.
Dítě.
Drápal se přes mrtvá těla, klouzal v krvi, nehleděl na důkazy. Vystřelil vzhůru po schodech, prolétl chodbou a rozrazil dveře naproti hlavní ložnici.
Vrhl se ke kolébce.
A tam ležela holčička, křečovitě třása ručkama a nožkama, jako by byla v jednom ohni, ústa dokořán, ale z hrda jí vyšel jen ten táhlý, ostrý sten, jako vzduch unikající z přiškrceného balonku.

A já jen dodám, že Laura byla Rathova starší sestra a její dcery Rachel se Frank Rath po smrti Laury a jejího manžela ujal a adoptoval ji. Malá Rachel Rathovi změnila život, z jednoho dne na druhý bylo po bouřlivákovi a stal se z něho pečlivý otec.

anotace z přebalu -

Frank Rath si myslel, že když odevzdal odznak detektiva, vraždami už se nebude muset zabývat. Stal se soukromým vyšetřovatelem a v zapadlém městečku v severním Vermontu sám vychovává dceru. Pak se ale u silnice najde opuštěné auto a zdá se, že nádherná mladá dívka, která ho vlastnila, zmizela beze stopy. Vyšetřování Rathovi odhalí ty nejtemnější stránky lidské duše. Mladé ženy s tajemstvím mizejí jedna za druhou, Ratha trápí jeho násilná a bolestná minulost a znovu zjišťuje, že zlo číhá všude, i v těch nejmenších, zdánlivě idylických městečkách - a nikdo není v bezpečí.

AKCE MUSLIM

19. června 2018 v 10:23 | doma
Akce Muslim "...spikli se proti němu, aby ho zahubili" autor Pavel Jansa

anotace -
Thriller o záletném vysokoškolském asistentovi, který se náhodně stává svědkem utajených informací o chystaném atentátu na Baracka Obamu.
Richard lehce proplouvá životem, zpestřeným aférkami se svými studentkami. Z příjemného olomouckého stereotypu ho vytrhe setkání s přítelem Majkem, nyní občanem USA, jenž mu prozradí fakta o akci Muslim. Majk se snaží atentátníky na nežádoucího prezidentského kandidáta zastavit, což je zdrojem mnoha nevídaných konspirací. Pohotový autor zapletl do děje Obamu, Kennedyho i všudypřítomnou CIA, přičemž nezapomněl ani na milostné hrátky a hojné citáty.

poznámka -
Sice jsem knihu dočetla, protože jsem ve čtečce momentálně nic neměla, ale podle mne to byla ztráta času. Do poloviny knihy nezáživné, nebo možná jak pro koho, abych autora nepoškodila. Politika mě nebere už pomalu ani u nás.

Druhá polovina se četla trochu líp, ale mezi napínavé thrillery bych tuhle knihu nezařadila ani náhodou. Za mne palec dolu!

OTEVŘENÝ HROB

5. června 2018 v 15:20 | doma
Otevřený hrob autorkou detektivní knihy nebo se dá napsat i psychologického románu je Angela Marsonsová

Měla jsem rozečteného Irvinga, konkrétně Manželství do 158 liber a vzdala jsem to, absolutně mě už Irving nebere. Svět podle Garpa, je snad jediný román, který se mi od Johna Irvinga oprvdu moc líbil.

Otevřený hrob, to je jiný kafe, strhující, napínavý od začátku, až do konce. Kapitoly ne moc dlouhé, to mi vyhovuje. Ani netuším, pokud bych se chtěla pustit do vlastního vyprávění kde mám začít, a bylo by to zbytečně moc dlouhé. Vyjímečně souhlasím téměř se všemi komentáři na databázi knih, no našlo se pár lidí, kterým kniha vůbec nesedla, mně se to u některých knih taky stává, ale tady ne. Takže detektivku rozhodně doporučuju.

anotace z přebalu -
Mrtví neprozrazují tajemství… když jim nenasloucháš.
Zavražděná žena s obličejem rozbitým k nepoznání, prázdný pohled směřující k nebi, z úst se jí sype hlína. A stovky much se slétají ke krvavé hostině.
Výzkumné zařízení ve Westerley studuje rozklad lidských těl, jejími rezidenty jsou ti, co i po smrti chtějí posloužit vědě. A právě tady nalezne Kim Stoneová se svým týmem mrtvolu - ale čerstvou, o níž místní badatelé nemají tušení, kde se tam vzala. Po objevení druhé dívky, ponechané napospas smrti, s ústy naplněnými hlínou, je jasné, že Kim a její tým mají co do činění se sériovým vrahem. Ale kolik těl ještě leží někde pohozeno? A kdo bude další?
Pak zmizí místní reportérka Tracy Frostová a věci naberou rychlý spád. Kim ale bude muset být rychlejší… než si vrahova pokroucená mysl vyžádá další život

A. Marsonová napsala ještě
Pokrevní pouta
Němý křik
Tichá modlitba
Ďábelské hry

A já se pokusím aspoň něco z toho sehnat u nás v knihovně

ŠÍLENÉ VÝČITKY

21. května 2018 v 10:59 | doma
První přečtenou knihou od Liane Moriarty bylo Manželovo tajemství, druhou kterou jsem taky přímo hltala byly Sedmilhářky a viděla jsem Sedmilhářky i jako film. Kniha je aspoň podle mne vždycky lepší.

I z toho důvodu, že se mi první dvě knihy tak líbily jsem si vypůjčila i Šílené výčitky. Tady ale musím napsat, že mě téměř nebavila první třetina, to střídání ze současnosti do dne, kdy se grilovalo. Nemohla jsem senějak začíst, vadila mi i jména Vid a Sam. Jakmile začínala věta třeba slovem Sama, už jsem se musela zamýšlet, jestli se jedná o mažela Clementine Sama. Potom po více než sto stránkách mě čtení docela začínalo bavit, ale stejně jsem četla těch 452 stránek neuvěřitelných a dlouhých14 dní.

Hlavními aktéry příběhu jsou tři rodiny. Violončelistka Clementine se svým manželem Samem a jejich dvě dcerky. Její kamarádka z dětství Erika s manželem Oliverem. Eričiny sousedé - Vid s manželkou Tifany a jejich dcerkou Dakotou. Ještě je tam starý nevrlý pán který sousedí s Vidovou rodinou, a který se jmenuje Harry. Všichni vidí starého pána jako hašteřivého staříka. Proto se o něj nikdo až tak moc nestará a když se neukáže řadu týdnů, teprve si uvědomí, že Harryho postrádají.

Clementine by si Eriku jako kamarádku nikdy nezvolila, ale její soucitná matka Pam si brala malou Eriku domů poté, co zjistila, že Eričina matka je hromadič a o svou dcerku se až tak moc nestará. Erika díky máminému harampádí žila ve špíně a plísni a teprve při občasných návštěvách v rodině laskavé Pam poznala jak vypadá skutečný domov.

Když se Erika vdala, zjistili s manželem, že nemohou mít děti. Eričina vajíčka byla jaksi v nepořádku. Erice to až tak nevadilo, bála se, že by mohlo mít dítě geny po její matce, ale Oliver po dítěti toužil a protože Erice na Oliverovi moc záleželo, byla ochotná děcko vynosit. A tak se rozhodli, že požádají nejlepší Eričinu kamarádku o dárcovstí vajíček.

Shodou okolností je na ten stejný den, kdy se chtěli Erika s manželem Oliverem Clementine zeptat, zda by dárcovství přicházelo v úvahu pozval soused Vid na grilování. A když Vidovi Erika řekla, že se jim to nehodí, protože mají domluvenou schůzku s Clementine, pozval Vid na grilování i kamarádku Clementine s celou rodinou.

Někdy stačí jen chvilka nepozornost a..., na tom grilování se přihodilo cosi (nebudu prozrazovat) co všechny zúčastněné na hodně dlouho rozhodilo natolik, že začali o sobě přemýšlet. Sice to všechny poznamenalo, ale lze na tom vidět i cosi pozitivního, i když za jakou cenu...?

KRYSY

2. května 2018 v 7:15 | doma
Pavel Jansa Krysy, tahle česká detektivka byla v elektronické podobě ke stažení do čtečky. Je to zatím první, co se mi od Jansy opravdu dobře četla.

Majiteli soukromé jazykové školy se pokusil znásilnit jeho šestnáctiletou dceru syn, ze zazobané zbohatlické rodiny. K znásilnění nakonec nedošlo, protože útočníka vyrušil důchodce s pejskem, ale dívka byla brutálně zbitá a maximálně vyděšená. Nebyl to násilníkův první trestní čin, před tímto případem se mu několikrát znásilnění povedlo, ovšem jeho otec to vždycky nějak uplatil, aby syn vyvázl.

Když otec napadené dívky odcházel z nemocnice, zastavil ho na cestě muž, který se představil jako Šándor. Věděl přesně, co se jeho dceři stalo, věděl přesně kdo to udělal a nabízel otci nezištnou pomoc. Prý se postarají, aby to tentokrát onomu násilnickému synkovi jen tak lehce neprošlo, něco ve smyslu "oko za oko, zub za zub".

Otec pomláceného děvčete chtěl nechat vyšetřování na policii, Šándor mu však řekl, že policie s tím nic nezmůže, jako v předešlých případech, a tak si nakonec plácli. Muž říkal, že se jinak spravedlnosti nedočká, potřebují prý jen jeho svolení, a o vše se postarají, protože v naší zemi už neexistuje spravedlnost. Za odměnu se ale otec musí zavázat, že vypomůže organizaci občasnými "malými službičkami v rámci jeho možností. Například sežene o někom informace, nebo zajistí překllad nějakého textu, tlumočení a pod. Šándor ještě řekne, aby si otec na konkrétní den udělal alibi, protože to bude jistější.

Jenže otec dívky nepočítal s tím, že ona organizace, která si říká deratizatéři násilníka zneškodní, domníval se, že dostane chlapec jen za vyučenou, zkrátka že dostane pěknou nakládačku, v žádném příadě nepočítal s vraždou! Ale co s tím teď, když mají otce v hrsti? První službička spočívala v tom, že měl majitel jazykovky vyfotit jednoho muže a fotky následně poslat Šándorovi. Ovšem druhý úkol byl už něco docela jiného! I když se otec dívky vykrucoval, a říkal, že s nimi končí, dostalo se mu odpovědi, že má Šándor celý jejich rozhovor nahraný a předá ho v případě neuposlechnutí POLICII....

OKAMŽIK PROZŘENÍ

23. dubna 2018 v 15:56 | doma
Knížka Okamžik prostření se žánrově řadí mezi romány, autor Eli Gottlieb

Rob Castor je mladý, nadějný spisovatel, zdá se, že se mu daří do té doby, než začne společně žít se svou přítelkyní. Potom se vše změní, Robovi se dařit přestává, zato u přítelkyně je to zcela naopak. A to nějak vede k tomu, že se jejich vztah rozpadne.

Jednoho dne tisk oznámí, že Rob Castor zabil svou přítelkyni a sám spáchal sebevraždu. Nick, Robův nejlepší kamarád je z té události naprosto zdrcený a jeho smutek nad ztrátou kamaráda trvá dlouhou řadu měsíců. Manželsví Nicka je náhle v troskách, neboť Robova manželka vidí, že je její manžel neustále jak se říká mimo, zkrátka myšlenkami u Roba.

Na smrti Roba chce vydělat kamarád z dětství, údajně dostal lukrativní nabídku - napsat o Robovi knížku a tak se vydá za Nickem, aby zjistil od nejlepšího Robova kamaráda co nejvíc informací, protože se od příbuzného, který pracuje u policie dozví, že Nick byl pravděpodobně posledním člověkěm, který se s Robem před jeho smrtí viděl. Jenže Nick nechce nic konkrétního prozradit a raději se pokusí Robův, ale i svůj život převyprávět, protože kdo jiný by to měl udělat, když ne právě Nick?

Knížka je čtivá, a čím dál napínavější. Zjistila jsem, že Nickovi držím palce, aby jeho manželství neztroskotalo, ovšem závěr je opravdu překvapivý. A jak Nickův život dopadne, to je ve hvězdách, má zkrátka otevřený konec.


Z přebalu knížky - Vražda vždycky rozčeří vlny na lidském rybníku. Čtyřiadvacet hodin poté, co Rob vraždil, začaly první vlny jeho činu šplíchat i do našich životů. Ráno po flámu v New Russian Hall jsme teprve usrkávali kávu a mnuli si třeštící spánky, když se náhle spustila lavina telefonátů a většina z nich naznačovala, že "něco se děje kolem Roba". Ty informace byly od kamarádů jiných kamarádů, co měli kontakty. Jak ubíhalo odpoledne, telefonáty byly pořád zlověstnější. Byly od něčího bratrance, který pracoval jako reporter pro tiskovou agenturu a tvrdil, že kolem Roba je nějaký "cvrkot". Měl informace od vzdáleného příbuzného u státní policie, jenž se doslechl, o "šeredné věci" o "tom spisovateli".

KNIHA SMÍCHU A ZAPOMNĚNÍ

12. dubna 2018 v 7:47 | doma
Tenhle "román" - (obrázek sem dávat nebudu, škoda blogového místa na fotky), jsem si půjčila v knihovně, ještě že tak, protože cena na obalu 352 korun mi přijde šíleně přemrštěná. Já bych za knihu nedala ani dvacku, ba nechtěla bych jí mít v knihovně ani zadarmo.

Próza, jak se píše v sáhodlouhé recenzi Databazeknih.cz se skládá ze sedmi samostatných dílů, dva o Tamině z nichž ten druhý o Tamiině smrti je naprosto šílený. Já to pochopila jako když autor popisuje Tamiinu mysl už v agonii. Převozník Rafael odveze a vysadí Taminu na neznámý ostrůvek, kde žijí jen děti a v zápětí zmizí. Hnus, co na ostrově s Taminou prováděly děti si mohl autor odpustit. Dočetla jsem svou první a zároveň poslední kunderovskou knihu s vypětím sil a musím napsat, že s větší obscénní slátaninou jsem jsem se za svůj život ještě nesetkala.

A nelíbí se mi, že v každém dílu se Kundera vrací k totalitě. On tedy píše v doslovu, že knihu dopisoval někdy v roce 1977, když s manželkou mířili do Francie, tím hůř. Možná kdybych toto veledílo četla před a nebo těsně po revoluci, psala bych o něm něco jiného. Každopádně u nás vyšla pozdě, jak se říká s křížkem po funusu.

Podle stylu psaní v této knize to vypadá spíš na starého dementního autora. Už tehdy si pletl slova, například Tamina se štítila před kýmkoliv i dětmi umývat, to jsem nějak nepochopila, spíš mělo asi být, že se styděla. Takových podivností je v knize víc.

A moc by mne zajímalo proč se sem po převratu nevrátil, aby si vyzkoušel, jak se žije u nás v ČR dnes a jaké knihy by o současném dění v ČR psal.

Četla jsem recenze a čtenáři chválí, jako o život, jak je u nás zvykem, vždyť jde přece o slavného Kunderu, až tedy na jedoho, který píše, že se mu kniha nelíbila, že jí nepochopil, ale snad se k ní ještě bude vracet, já tedy ne. Jednou stačilo a víc Kunderu nemusím!

A ještě dodatek - Jak se zdá, co Kunderovi vadilo - udavačství, a ještě zde, to druhým prováděl. Sám Kundera navzdory dobovým dokumentům udání popírá a označuje ho za lež. Popírat může co chce, ne nadarmo se říká - "Na každém šprochu pravdy trochu".

TAK CHLADNÁ ŘEKA

4. dubna 2018 v 8:43 | doma
Docela zajímavý mysteriozní thriller od auora Michaela Koryty. Na můj vkus je v tomto thrilleru až moc větrno, od samého začátku se očekává silná bouře, nakonec přijde ničivé tornádo. Rovněž se to na můj vkus v knize doslova hemží slovem nicméně, které bytostně nesnáším. No a do třetice se mi příběh zdá až zbytečně dlouhý.


Eric Shaw, který má zvláštní nadání vidět díky osobním věcem zemřelých to, co jiní nevidí se v posledních letech živil tím, že natáčel na pohřby krátká videa, která si u něj pozůstalí objednávají.

Při poslední zakázce, kde z fotografie pozná i kus života mladé ženy si Erika najme příbuzná, aby udělal vzpomínkový film o bohatém multimiliardáři - jejím tchánovi, který leží na smrtelné posteli. Žena mu půjčí starou láhev, plnou kalné minerální vody.

Erik se té vody napije a začnou se dít věci. Pouštět se do vyprávění by znamenalo popsat spoustu stránek, a to dnes rozhodně nehodlám.

DĚTI REVOLUCE

18. března 2018 v 16:08 | doma
Děti revoluce, autor Peter Robinson -

Na odlehlé, dávno nepoužívané železniční koleji se najde vyzáblé tělo staršího muže, které pravděpodobně vrah shodil z mostu. Vyšetřovatelé zjistí, že mrtvý muž je bývalý učitel Gavin Miller.

Učitele Gavina Millera obvinily dvě dívky ze sexuálního obtěžování, nikdo se případem moc nezaobíral a tak dostal Miller okamžitou výpověď. Šéfinspektor Banks při vyšetřování zjistil, že byl Miller nevinný a dívky si to všechno vymyslely, aby pomstily svého kamaráda, který prodával drogy.


Když Millera vyhodili ze školy, žil čtyři roky v ústraní v malém železničním domku, který si koupil, protože chtěl žít na samotě. Neměl pomalu ani na jídlo, nechtěl mít s lidmi nic společného, a teprve pár dnů před smrtí se zdálo, že znovu našel chuť žít.

Šéfinspektor Alan Banks si od samého začátku myslí, že se nejedná o sebevraždu, jak se mnozí domnívali. K tomuto názoru se přiklání nejen proto, že mrtvý muž měl u sebe v kapse 5000 liber.

Jen velice pomalu se rozvíjí spletitý případ, který má kořeny v 70' letech minulého století, kdy mladí lidé hojně užívali drogy, a všem okolo to přišlo skoro normální. V té době hodně mladých lidí smýšlelo úplně jinak, než dnes. Hippies, Underground, volnost, a do toho mladým začal vadit kapitalismus, chtěli, nebo se pokoušeli změnit svět. V té době se propojily cesty několika mladých lidí a nikdo netušil, že o mnoho let později to vyústí až ve vraždu, a následné pokusy o zabiti...

Mně se kniha četla dobře, jen je na můj vkus děj zbytečně rozvinutý do sebemenších a pro mne naprosto zbytečných detailů, navíc písmenka jsou opravdu malá. Jinak nemám co vytknout.

MALÉR PANA MAHLERA

7. března 2018 v 11:07 | doma
Malér pana Mahlera autor Pavel Jansa

Mladý kantor Jan Mahler byl celkem slušný člověk, no slušný..., jak se to vezme. Střídal dívky, byl prostě sukničkář a k tomu mu dopomáhala jeho teta, která ho s dívkami pouštěla do bungalovu pro tzv. VIP, který patřil k hotelu, kde pracovala.

Jednou si začal i s mladou Dominikou Šebestovou a když se to dověděl její otec, vlivný podnikatel a politický kandidát, na milého Jeníka si došlápl a nedal jinak, než že si musí jeho dceru vzít. Sehnal mu i slušné, dobře placené zaměstnání, nabídl bydlení a tak se Jan k Šebestům nastěhoval. Rodiče Dominiky - Niky ho brali už jako člena rodiny, proběhly zásnuby a matinka plánovala svatbu. Dětinská Dominika však Honzu brzy omrzela a proto po krátkém čase ve svých hrátkách dál vesele pokračoval.

Až jednou Mahlerovi jakýsi pan Zíma, který pracoval v hotelu jako údržbář dal najevo, že o jeho hrátkách ví a požadoval od něho za mlčení půl milionu. Při druhé návštěvě dodal Zíma Mahlerovi i natočené CD, na kterém byl zachycený při svém dovádění, aby Jeník uvěřil, že to myslí s vydíráním vážně. Jenže tolik peněz bývalý kantor našetřeno neměl a od Šebestů si z pochopitelných důvodů půjčit nemohl. Když nechtěl přijít o dobré bydlo, začal peníze pro Zímu shánět kde se dalo. Lhůta pomalu ubíhala a polovina oné částky Mahlerovi chyběla. Domluvil se tedy se Zímou, že mu 250 000 osobně předá a když mu peníze donesl, našel Zímu zavražděného.

Dál prozrazovat nebudu, knihu jsem měla staženou, a není to jediná česká detektivka, stáhla jsem si jich víc, ale popravdě přímo nadšená zrovna z této knihy nejsem. Dobře mi však večer v posteli posloužila k usínání.
 
 

Reklama