o kvetoucích barborkách

5. prosince 2018 v 8:19 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Málem bych byla včera zapomněla, že si mám skočit pro třešňovou větvičku. Dlouhou řadu let u nás zkoušíme, jestli vykvete přesně na Štědrý den. Většinou se trochu opozdí.

Nejsem si jistá, jestli se letošní větvička vůbec probere, ušmikla jsem si tři a to jen proto, že se mi předchozí dvě zdály na řezu úplně suché. Ta třetí byla o malinko lepší. Tak nevím jak to bude, víc větviček jsem si řezat netroufla.


tradice kvetoucích barborek -
Velmi známým zvykem bývalo řezání třešňové větvičky "barborky" a to nejen na ozdobu světnice, ale také pro její údajnou čarovnou moc. Uříznutá "barborka" se vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete. Kolikátý den od uříznutí větvičky "barborka vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce byl pro majitele větvičky tím šťastným.

Jindy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jim byli sympatičtí. Věřilo se, že se stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve.

Podle lidové víry se měla třešňová větvička ze stromu starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Taková větévka se pak odnesla do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se, zda se větvička o Štědrém dnu obalí květy, což znamenalo brzké vdavky.

Kvítek ukrytý za šněrovačkou prý měl tu moc přivábit chlapce, na kterého děvče myslelo.
 


Aktuální články

Reklama