Říjen 2018

nové krmítko

Dnes v 11:25 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Tohle krmítko ptáci objevili okamžitě. Jen co jsem krmítko pověsila na stříbrný smrk a zašla domů, pro foťák, už na něm seděla sýkora.

Nevím, jestli bude praktické, drátěnkou vypadávají semínka slunečnice ven, sice je okolo krmítka ohrádka, ale ta netěsní. Prkénka se už teď rozlézají, stříška špatně přiléhá. Řekla bych, že tohle krmítko není žádný zázrak, na druhou stranu ta cena není přemrštěná. Snad vydrží aspoň do jara.


Ptáčci si spíš sedají z druhé strany, aby nebyli rušeni, takže mi k focení nabízí jen ocasní peříčka. Snad se někdy podaří i lepší snímek, důležité je, že budou mít co do zobáčků.

pracovní pátek

Dnes v 8:34 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Dopoledne jsem se dala do mytí oken, už to bylo kritický, samej mušinec. Mezi mytím jsem šoupala prádlo do pračky, dvě várky se vypraly, ale venku na sušáku bylo prádlo i po třech hodinách pořád stejně vlhké, tak skončilo doma na rozkládacím sušáku.

Včera byla taky procházka, ale menší, čekalo mě moc práce. Cestou zpátky jsem si vyfotila kostelíček.


Manžel dojel na kole pro výborný jablíčka, i cena byla na dnešní poměry lákavá - 9,90,- a ještě nedávno jsme koupili kilo jablek za tři pětky a zdaleka nebyly tak chutný. Tak máme tři kila.


Na naší jabloni jsem objevila ještě jedno jablíčko, vydrželo i přes silné vichry, které nás trápily, ale jíst se nedalo. I když na pohled vypadá lákavě, dužina byla naprosto suchá.


A nakonec vkládám fotku podzimních aster, ta je focená ve čtvrtek, a ještě i včelka mi zapózovala.

PROKLETÝ OSTROV

Dnes v 7:15 | doma |  FILM
Včerejší odpoledne jsem prošlapala na rotopedu u filmu Prokletý ostrov s Leonardem DiCapriem v hlavní roli.

Fim/Drama/Thriller - Režie: Martin Scorsese, předloha -Dennis Lehane (kniha)

Už od samého začátku bylo patrné, že se na ostrově Shutter, kam přivedlo detektiva Teddyho Danielse (Di Caprio) vyšetřování děje něco nekalého. Přijel se svým kolegou pátrat po uprchlé a velmi nebezpečné vražedkyni. Hned u vrat museli oba odevzdat zbraně, což mi přišlo vzhledem k tomu, že na ostrově byli ti nejnebezpečnější zločinci více, než přehnané. Nikdy by mě však nenapadlo, kam až může vyšetřování dojít a co se při něm odhalí.

Psychiatrická léčebna navázala na šílené pokusy na lidech, které se prováděly například v koncentračním táboře Dachau. Teddy Daniels viděl tehdy ty zrůdnosti na konci druhé světové války při osvobozování shodou okolností na vlastní oči a obrovské trauma poznamenalo celý jeho život.

Ostrov Shutter se stal Teddyimu Danielsi osudný, nedalo se uniknout, protože i trajekt, který byl jedinou cestou zpátky měli ve své moci zaměstnanci a o tom, co se na ostrově děje věděli úplně všichni, jak lékaři, tak zřízenci i pacienti. Pouze jediná žena - pacientka, kterou Teddy Daniels vyslýchal mu na papír s jeho poznámkami napsala slovo RUN, myslela to dobře, aby Teddy včas utekl, než bude na všechno pozdě.

Nejprve se snažili Teddymu vymýt mozek, podávali mu podivné "léky", po kterých měl šílené bolesti hlavy a halucinace. Snažili se ho zlomit a namluvit mu, že je někým úplně jiným. Že je pacientem na ostrově Shutter už dva roky, nakonec to došlo tak daleko, že přistoupil dobrovolně na lobotomii a se slovy svému kolegovi, (kterého na ostrově také zmanipulovali) - že přemýšlí o tom, "co může bejt horší - umřít jako dobrej člověk, nebo žít jako zrůda" v klidu vstal a vydal se se zřízenci na cestu k Majáku, kde se operace mozku prováděly.


DiCaprio hrál tak přesvědčivě, a my měli doma debatu, jak to vlastně skončilo. Já napsala na blog moje pocity, manžel byl přesvědčený o pravém opaku.

druhý dech

Včera v 7:28 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Za celé horké, suché a větrné léto jsem toho tolik nenachodila, jako teď. Připadá mi, jako bych snad chytila druhý dech a mám z toho opravdu velkou radost. Kéž by mi to šlapání nějakou dobu vydrželo.


Včera jsem vyrazila do polí a zanedlouho jsem měla na krokoměru přes 10 000 kroků.

A od první knížky Jana Cimického se večer nemůžu odtrhnout, ale krotím se. Líbí se mi jeho způsob psaní, nechápu, jak je to možné, že jsem si za dlouhé roky, co chodím do knihovny nic od Cimického nepůjčila. No teď to napravím...

baboletní

Čtvrtek v 7:16 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Ve středu odpoledne jsme šli místo do přírody na procházku do města. Potřebovali jsme vrátit půjčené knihy a já si konečně poprosila o rezervaci knihy Hana od Aleny Mornštajnové. Pořád jsem čekala, že bude knížka k mání normální cestou, ale je o ni tak velký zájem, že se musí žádat o rezervaci. A paní knihovnice byla tak hodná, a zeptala se, jestli budu mít zájem i o další knížky, mají od Mornštajnové ještě dvě, ale budu si muset poměrně dlouho počkat. Že mě to nenapadlo hned, mohla jsem mít některou z knih už dávno přečtenou.

No a půjčila jsem si ještě dvě knížky od Cimického, kamarádka říkala, že se jí líbí, jak píše a já se až zastyděla, že jsem od známého psychiatra nic nečetla a přitom má v naší knihovně tenhle spisovetel plný jeden regáll svých knih.


Ježíš Kristus na kříži se nedal vyfotit z přední strany, už je schovaný částečně ve větvích.


Tak jsem si aspoň udělala dvě podzimní fotky, náměstí sice už bylo vylidněné, ale zaparkovaná auta jsou tu pořád, což je škoda. No a našlapala jsem včera 8000 kroků, tolik běžně nemívám.

stále mi chybíš

Středa v 18:51 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Ani se mi nechce věřit, že je to už dlouhých 16 let. Připadá mi chvílemi, jako by tady s námi byla. Odešla tak náhle, že jsme se spolu ani nestačily rozloučit.


Roky ubíhají jeden za druhým a bolest v srdci zůstává...

NAJEDNOU NĚKDO KLEPE NA DVEŘE

Středa v 9:42 | doma |  KNIHY
Najednou někdo klepe na dveře -
Tyhle "hořkoveselé" povídky Etgara Kereta jsem dočetla jen proto, že se v poslední době množí knihy, u kterých mám tendenci je odkládat nedočtené. Takže ano, dočetla jsem, ale jen s vypětím sil. Můžu snad pochválit jen kvalitní překlad, nic víc. Asi je to mnou, nevím, neumím to v tuhle chvíli posoudit.

Na obálce stojí, že Etgar Keret je jeden z nejoriginálnějších autorů své generace. Narodil se v Izraeli, žije v Tel Avivu a je autorem několika povídkových sbírek, scénářů a knih pro děti. To, že píše i pro děti mě opravdu překvapilo, protože se to v povídkách hemží tvrdými, ztopořenými penisy, erekcí, honěním, a snad nejvíc mě dostala povídka, kde pes pánovi líže po ránu "koule a ztopořený penis". Tak mě napadá, jestli autor myslí taky na něco jiného...

anotace z přebalu -
Hořkoveselé povídky o tom, jak komplikovaný, nebezpečný a taky bláznivý může být všední den. Stačí se porozhlédnout. A Etgar Keret to zvládá skvěle. Však také patří mezi nejpopulárnější izraelské autory a jeho knihy byly přeloženy do desítek jazyků. Hrdiny jeho povídek jsou běžní Izraelci a také půdorys vyprávění nezapře reálie této blízkovýchodní země Život je zde koncentrovaný v situacích, které nemají daleko k absurditě a v podání Etgara Kereta také k ironii, vtipu a černému humoru. Na malém prostoru a současným jazykem dokáže autor vykreslit celé lidské osudy.

už to zase začíná

Středa v 7:06 | doma |  JAK TO VIDÍM JÁ
Už to zase začíná, lidé se připravují na zimu. Včera když jsem šla ulicí, byla téměř před každým domem obrovská hromada nařezaných kmenů. Navečer už byl slyšet řev motorových pil.


Když si představím, jak dlouho takový krásný, statný strom roste a za chvíli je z něj jen hromádka popela, je mi až do pláče.

Soušky, a slabé, nebo vyvrácené stromky zůstávají v lese, asi nevydávají tolik tepla, nebo by dalo víc práce, slabé, suché a popadané stromy nařezat a asi by se tak dobře neprodávalo.

A toho zápachu, a černého kouře co bude, protože u nás v ulici se pálí v kotlích veškerý odpad, i ten domácí. Přitom máme v ulici zavedený plyn...

dojmy z podzimní procházky

Úterý v 7:20 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Včera jsme byli na delší procházce, po dlouhé době, to musím přiznat. Moc se mi teď do přírody nechce, když vidím co u nás natropilo sucho. Mám už od mládí ráda stromy a je velice smutné vidět, jak staré, krásné stromy, co něco pamatují ve stoje usychají.


Trochu normálněji to vypadalo dole pod kopcem, kde jsou zahrady, tam asi lidé občas stromům nějakou tu závlahu dopřejí a nebo je to tím, že v těch místech vždycky bývala spodní voda, i v parném létě byly na cestách louže. Teď o žádných loužích nemůže být ani řeč, všechno se to vypařilo, ale stromy vypadaly ještě v pořádku, jestli je tomu opravdu tak, to poznáme až najaře.

Všude kolem nás, protože žijeme nahoře na stráni jsou vidět uschlé i starší a staré stromy, a to je velice smutný pohled. Všechny asi najaře pokácejí. Stromy nás aspoň částečně chránily před větrem, poskytovali úkryt a přírodní prostředí pro ptactvo.

Hned za plotem máme louku, nebo spíš měli jsme louku. Dříve tam bylo k vidění rozmanité luční kvítí, kde se amatérský nadšenec mohl s fotoaparátem opravdu vyřádit. Kromě chrp, kopretin, vratiče, rmenu, různých druhů zvonků jsem vídala i krásné květy slézů, vičence, český název neznám, ale latinský je vičenec ligrus. No a samozřejmě bylo vidět i spoustu krásných motýlů. To všechno už je pryč. Teď je vidět jen ztvrdlá, a praskající zem, semtam nějaká kopřiva, nebo bodlák...

růže plazivá

Neděle v 14:44 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Dneska to zase hodně fouká, a já se dala do focení maličkých šípků. Chtěla bych růži zkrátit, protože dlouhé šlahouny dělají neplechu u vrátek, každou chvilku se svezou z květinového oblouku a leží na zemi.

Pár snímků jsem udělala, lepší už to asi nesvedu.


šípek plazivé růže je opravdu miniaturní


rosa arvensis - růže plazivá


o růži z internetu -
Tento botanický druh růže je domovinou v západní a jihozápadní Evropě. U nás se vyskytuje vzácně. Dorůstá přibližně od 1 do 4 metrů a její výhony mají tendenci se plazit po zemi. Pokud se někde šlahoun poraní, začne v místě kořenit. Kvete v červnu krásnými, jednoduchými, bělavými, cca 5 cm velkými a vonnými kvítky podobným naší šípkové růži. Preferuje slunná, teplá stanoviště s výživnou půdou. Velice dobře reaguje na každoroční údržbu řezem. Dá se použít s oporou jako popínavá růže, bez opory se bude plazit. Velmi vhodný druh do přírodněji zaměřených zahrad a parků.