Říjen 2018

zvonek garganský

27. října 2018 v 7:04 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Včera u nás bylo jako na jaře. I když mělo pršet, déšť se opět nekonal. Dopoledne se mraky roztrhaly a vykouklo na nás sluníčko.

No a já se šla mezi pečením štrúdlu podívat, jestli není na zahrádce nějaké překvapení a ono bylo. Zvonky jsem si koupila počátkem léta. Bylo to jen pár pár lístečků, ale měly se k světu. Do podzimu vytvořily krásný zelený kopeček a minulý týden se ukázalo pár poupátek.


A takhle krásně některá poupátka nakvetla. Těším se na jaro, měl by mít těch květů mnohem víc, doslova jeden květ na druhém.

PŘÍBĚHY ZA PLOTEM

26. října 2018 v 11:09 | doma |  KNIHY
Moje první přečtená knížka od psychiatra Jana Cimického a rozhodně není poslední. Příběhy za plotem, s detektivní zápletkou se mi opravdu líbily, kdybych měla vybrat jednu, která mě nejvíc zaujala, tak bych nevěděla, protože pěkné byly úplně všechny.

Postavy v příbězích jsou naše, české. Jsou to příběhy obyčejných lidí a to jsem po dlouhé době potřebovala jako sůl.


A zaujaly mě i semináře - psychopatie, fenomén stáří, deviace a perverze, paranoidní psychoza, zvlášť se mi líbil seminář barvy a lidé a také zvířata, proto jsem si opsala modlitbu psa .

"Když se narodím, vybereš si mne. A zůstanu ti věrný po celý život.
Když se náhodou v tvém domě zapomenu, odpusť mi to,
jsem ještě malý.Uvidíš, že až vyrostu a zesílím,budu hodný a čistotný.
Nepotřebuji téměř nic, jen pohlazení a trochu chleba.
A za to budu bdít nad vším, co ti patří.
Nedovolím nikomu, aby ublížil tobě,nebo komukoliv z tvých blízkých.
Moje láska a věrnost je nekonečná.
Budeš mým vesmírem, mou budoucností, mou radostí.
Budeš mým pánem a velitelem a já tvým dítětem i otrokem.
Bez váhání ti obětuji i život.
Ale prosím tě, moc tě prosím, neopouštěj mne..."


anotace z obálky -
Také psychiatrie se musí zabývat problémy kriminality, je to však přístup zcela zvláštní. Psychiatr především otevírá bránu do duše a ukazuje ke skrytým stránkám lidské psychiky, k tajemným zákoutím emocí, představ a komplexů, z nichž se v průběhu života mohou vynořit nepřekonatelné překážky. Hlavní hrdina knihy doktor Dvořák vypráví o svých neobvyklých kriminálních případech. Poznal lidi patologicky uhranuté zločinem, ale také jejich oběti - zraněné duše, jež léčil z traumat způsobených zločinci.

"Příběhy za plotem" jsou jen zdánlivě odděleny od normálního všedního života. Umění nahlédnout za tento plot a vyprávět pravdivě to, co se zdá až neuvěřitelné nebo nepochopitelné, patří k nejpůsobivějším stránkám knihy Jana Cimického

poupátko pro radost

25. října 2018 v 6:56 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Snažím se na každém dni najít aspoň něco pozitivního a přiznám se, že mi to zatím moc nejde, ale něco přece. Docela dobře jsem na dnešek spala a cítím se míň unavená. Včera jsem si vyfotila mezi hrabáním lístí krásné poupě, které vydrželo silné nápory větru a dost možná, že ještě rozkvete.


Včerejší pozdní odpoledne, sotva ustal silný vítr jsem se vydala s hráběmi v ruce na zahradu. Spadané, a rozfoukané listí, polámané slabší větve, bylo toho prostě moc a všechno jsem to nestihla ani náhodou. Část listí už mám v kompostéru, dnes bych chtěla pokračovat i když na stromech ještě hodně listí zůstalo a líska zatím ještě nezačala ani opadávat.

Pod borovicí leží silná vrstva spadaného jehličí, tam musím dneska začít. Asi to bude zbytečná práce, protože odumřelého jehličí je na stromě stále víc, než zeleného, a dneska se opět čekají silné nárazy větru, ale je to oblíbené místo našeho pejska a pro psí tlapky je suché, dlouhé jehličí asi hodně nepříjemné.

nekonečná vichřice

24. října 2018 v 10:12 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
O tom, jaký máme vítr snad ani nemusím psát, jistě nejsme sami a dokonce jsou na tom některé kraje ještě mnohem hůř.

Kdybych neměla fóbii na vítr, asi bych to brala jako normální příznak podzimu. Jenže zase tak normální to není. Oproti včerejšímu ránu se hodně oteplilo, ráno jsme měli 11°C.


Na můj vkus už vichřice trvá moc dlouho a jak jsem zjišťovala, ještě dlouho trvat bude, určitě až do odpoledne a dokonce má vítr opět zesilovat. Zase jsou hlášeny nárazy kolem 90km/hod.

Vůbec celý týden má být nadprůměrně větrný a také srážky měly být nadprůměrné. Za včerejšek spadlo pár drobných kapek, které jen zvlhčily stěny srážkoměru a přes noc v něm přibyly 2 mm, ale to, co spadlo si hned silný vítr bere zase zpět.

růže Hugonova

23. října 2018 v 8:32 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Rosa hugonis, česky růže Hugonova, pochází ze střední Číny a v roce 1899 byla dovezena do Velké Británie. Patří do čeledi Rosaceae - růžovité.


Docela bych tuhle růži brala i na zahradu. Jen mít místo, kde by mohla bez problémů růst, musím to ještě promyslet. Protože odnožuje, zabraňuje erozi a vysušování půdy, čili je do dnešního sucha velice vhodná.

brhlík a nové krmítko

22. října 2018 v 6:29 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Už si nové krmítko našel i mladý brhlík lesní, asopoň si myslím, že je to mladý pták. Líbí se mi, že se tenhle ptáček nechá vyfotit, není tak plachý, jako třeba vrabci a sýkory.

Teprve na fotkách jsem si všimla, jak odchází stříbrný smrk, spousta jehličí změnila barvu, krásnou stříbrnou barvu vystřídala rezavá. A to jsme se snažili smrk občas zalévat.


Na procházku jsem se vydala hned po obědě, cílem byl les. Bohužel jsem až do lesa nedošla, silná bolest hlavy mě přinutila k návratu. Když jsem vycházela tlak stoupal, když jsem se vrátila, tlak letěl prudce dolů, proto nejspíš ta migréna. Opět k nám nezabloudila ani kapka. Na všech webech o počasí varují přes silným nárazovým větrem a já už druhý den šílím....

zatím bez deště

21. října 2018 v 7:00 | doma
Nikdy by mě nenapadlo, že i říjen bude takový suchý. Zapršelo krátce hned první říjnový den - necelý 1 mm a zatím na vláhu pořád jen čekáme. Mám strach, že až déšť konečně přijde, bude to pořádný přívalák s vichřicí. Silný vítr avizují skoro týden, má to vypuknout už v úterý a tak mám opět pořádně nahnáno.

Včera bylo krásně zataženo, i takový hodně vlhký vzduch. Přes noc opadalo listí z meruňky, a tak jsem měla o práci postaráno, a zaplnila jsem celý kompostér.


rozlomený kmen staré třešně a uvnitř vidím postavy,
dokonce i anděla..

Procházka byla krátká, jen 4000 kroků, něco se našlapalo ještě na zahradě, tak jsem nakonec měla splněno.


Vykvetl mi na zahradě pod stromem, kde často sedají ptáčci len a tak mě napadá, že bych si mohla schovat semínka, myslím, že by mu to slušelo i na skalce.

nové krmítko

20. října 2018 v 11:25 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Tohle krmítko ptáci objevili okamžitě. Jen co jsem krmítko pověsila na stříbrný smrk a zašla domů, pro foťák, už na něm seděla sýkora.

Nevím, jestli bude praktické, drátěnkou vypadávají semínka slunečnice ven, sice je okolo krmítka ohrádka, ale ta netěsní. Prkénka se už teď rozlézají, stříška špatně přiléhá. Řekla bych, že tohle krmítko není žádný zázrak, na druhou stranu ta cena není přemrštěná. Snad vydrží aspoň do jara.


Ptáčci si spíš sedají z druhé strany, aby nebyli rušeni, takže mi k focení nabízí jen ocasní peříčka. Snad se někdy podaří i lepší snímek, důležité je, že budou mít co do zobáčků.

pracovní pátek

20. října 2018 v 8:34 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Dopoledne jsem se dala do mytí oken, už to bylo kritický, samej mušinec. Mezi mytím jsem šoupala prádlo do pračky, dvě várky se vypraly, ale venku na sušáku bylo prádlo i po třech hodinách pořád stejně vlhké, tak skončilo doma na rozkládacím sušáku.

Včera byla taky procházka, ale menší, čekalo mě moc práce. Cestou zpátky jsem si vyfotila kostelíček.


Manžel dojel na kole pro výborný jablíčka, i cena byla na dnešní poměry lákavá - 9,90,- a ještě nedávno jsme koupili kilo jablek za tři pětky a zdaleka nebyly tak chutný. Tak máme tři kila.


Na naší jabloni jsem objevila ještě jedno jablíčko, vydrželo i přes silné vichry, které nás trápily, ale jíst se nedalo. I když na pohled vypadá lákavě, dužina byla naprosto suchá.


A nakonec vkládám fotku podzimních aster, ta je focená ve čtvrtek, a ještě i včelka mi zapózovala.

PROKLETÝ OSTROV

20. října 2018 v 7:15 | doma |  FILM
Včerejší odpoledne jsem prošlapala na rotopedu u filmu Prokletý ostrov s Leonardem DiCapriem v hlavní roli.

Fim/Drama/Thriller - Režie: Martin Scorsese, předloha -Dennis Lehane (kniha)

Už od samého začátku bylo patrné, že se na ostrově Shutter, kam přivedlo detektiva Teddyho Danielse (Di Caprio) vyšetřování děje něco nekalého. Přijel se svým kolegou pátrat po uprchlé a velmi nebezpečné vražedkyni. Hned u vrat museli oba odevzdat zbraně, což mi přišlo vzhledem k tomu, že na ostrově byli ti nejnebezpečnější zločinci více, než přehnané. Nikdy by mě však nenapadlo, kam až může vyšetřování dojít a co se při něm odhalí.

Psychiatrická léčebna navázala na šílené pokusy na lidech, které se prováděly například v koncentračním táboře Dachau. Teddy Daniels viděl tehdy ty zrůdnosti na konci druhé světové války při osvobozování shodou okolností na vlastní oči a obrovské trauma poznamenalo celý jeho život.

Ostrov Shutter se stal Teddyimu Danielsi osudný, nedalo se uniknout, protože i trajekt, který byl jedinou cestou zpátky měli ve své moci zaměstnanci a o tom, co se na ostrově děje věděli úplně všichni, jak lékaři, tak zřízenci i pacienti. Pouze jediná žena - pacientka, kterou Teddy Daniels vyslýchal mu na papír s jeho poznámkami napsala slovo RUN, myslela to dobře, aby Teddy včas utekl, než bude na všechno pozdě.

Nejprve se snažili Teddymu vymýt mozek, podávali mu podivné "léky", po kterých měl šílené bolesti hlavy a halucinace. Snažili se ho zlomit a namluvit mu, že je někým úplně jiným. Že je pacientem na ostrově Shutter už dva roky, nakonec to došlo tak daleko, že přistoupil dobrovolně na lobotomii a se slovy svému kolegovi, (kterého na ostrově také zmanipulovali) - že přemýšlí o tom, "co může bejt horší - umřít jako dobrej člověk, nebo žít jako zrůda" v klidu vstal a vydal se se zřízenci na cestu k Majáku, kde se operace mozku prováděly.


DiCaprio hrál tak přesvědčivě, a my měli doma debatu, jak to vlastně skončilo. Já napsala na blog moje pocity, manžel byl přesvědčený o pravém opaku.