Září 2018

pořád je co dělat

29. září 2018 v 7:20 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Myslela jsem si, že během dvou dnů zmáknu všechno, co jsem si předsevzala, a ono houby. Včerejšek byl od rána, až do večera pracovní a i když odpoledne přišel opravdu silný vítr, zůstala jsem a dneska mám zalehlé dutiny a pokašlávám.

Chci to ale dotáhnout, až do konce, pak mi zůstane jen rozsypat mulčovací kůru, nastříhat chvojí na přikrytí, ale to má ještě čas.



Krásně kvete motýlovník a podruhé začala kvést dobromysl, letní zastřižení jí udělalo dobře a já mám radost, že můžeme motýlům, čmelákům a včelkám ještě něco nabídnout.

ještě pořád kvetou krásenky

27. září 2018 v 6:28 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Zatím pořád kvetou krásenky, vydržely i ten uragan, tedy ne uplně všechny, dva nejsilnějšá trsy se přelomily, ale stále jich kvete dost. A ještě že tak, jinak by včeličky a čmeláci neměli co do sosáčku.


Dnešní den bude asi baboletní, a tak bych chtěla udělat na zahradě víc práce, aby to trošku ubývalo. Ono se klidně může stát, že najednou začne mráz a já nebudu se zahradními pracemi hotová.

Co mě moc mrzí je, že u nás pokračuje sucho. V těch předešlých větrných dnech mělo pršet často, tedy podle předpovědi, ve skutečnosti pršelo jen jednou a zatím pro náš kraj meteorologové ani žádný déšť neslibují.


A nakonec kvítek hortenzie, přiblížila jsem se foťákem jak nejvíc to šlo.

studené ráno

26. září 2018 v 19:24 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Dnešní noc byla nezvykle studená, pouze 2,5°C, čekala jsem, že bude zima, ale ne zas až taková. Zatím jsme doma nezatopili, i když tu máme poměrně chladno, čekáme, že se snad trochu oteplí. Šetříme, každá koruna je dobrá.

Navečer jsem ještě uklízela pokojové kytičky, ale než šly domů, snažila jsem se je všechny prohlédnout a opláchnout, abych si do domu nezatáhla nějakou havěť na listech. Něco mi přece jen venku zůstalo, dvě kaly, muškáty a kaktusy. Vypadával totiž a stále ještě vypadává každou chvilku elektrický proud, a já zapomněla, že se už brzy stmívá.


Dopoledne byly opět na nebi beránky a foukalo víc, než původně mělo, ale oproti minulým dnům to šlo. Po oběde vítr ustával a tak jsem se dala do sázení cibulovin, do země šly poslední letní bledule a dva balíčky tulipánů. Jde to pomalu, protože u každé jamky narážím na spoustu kamenů a to mě zdržuje. Ještě mám k zasazení dvoje moc hezké tulipány a okrasný česnek, snad to zítra vyjde a budu mít zasazené všechno.

Zítra by měla taky dorazit slunečnice pro ptáčky, objednala jsem rovnou tři velké pytle, takže do jara snad vyjdeme, i kdyby byla tuhá zima. Horší je to s penězi a do dalšího důchodu je ještě moc daleko.

Končím dnešní zápisky, před malou chvilkou bylo nebe pro změnu úplně rudé, takové červánky už dlouho nebyly.

i české děti mají hlad

25. září 2018 v 12:48 | doma |  JAK TO VIDÍM JÁ
Pro spoustu Čechů možná neuvěřitelný fakt, že každoročně stoupá počet dětí, které mají hlad. Ono se to asi blbě poslouchá, a špatně čte, když my se máme dobře. Podle mne je to ostuda všech porevolučních vlád, hlavně těch před Babišem.

Často slýchám, že si za to, jak se někteří lidé mají mohou sami. Nechápu, jak tohle může někdo vypustit z úst, když je každý den dobře patrné, že pokud není tzv. "tlačenka", mám tím na mysli, že nám někdo vlivnější pomůže najít dobře placené zaměstnání, tak se slušná práce hledá opravdu špatně. Teď to, co napíšu může vypadat až komicky, ale u nás v poliklinice se předává i místo uklízečky. Když uklízející žena nastoupí do důchodu, jejího místa se chopí někdo mladší z rodiny. Peníze jsou jisté a nemusí se za prací dojíždět např. do Prahy.

Nedávno jsem zaslechla na nejmenovaném rádiu reklamu na pomoc dětem, které nemají na školní obědy - obědyproděti.cz. Jak je možné, když se máme tak dobře, jak nás vláda často informuje, že jsou rodiny kde se nenajdou peníze ani na ty školní obědy, a vybírají se peníze od dárců.

Nostalgicky vzpomínám na dobu před revolucí. Veškeré školní pomůcky zdarma. Školní obědy byly velice levné, zájmové kroužky zadarmo, letní pionýrské tábory - to se hradila jen cesta a minum za jídlo a pak, že jsme se měli za socializmu špatně.

K napsání těchto řádků mě inspiroval článek pana Přemysla Votavy - místopředsedy strany Národní socialisté. Já sice o téhle straně nic nevím, ovšem článek pana Votavy mi mluví přímo z duše a proto jsem se rohodla dát na něj odkaz -


zase fouká

25. září 2018 v 10:36 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Ještě včera foukalo celý den a než jsem zalezla do pelíšku, tak jsem pozorovala smrk před oknem. Mával mi větvemi a nešlo si nevšimnout neobvykle silného měsíčního svitu. Od měsíční záře bylo vidět, že je celé nebe poseté beránky. Pro mne to byla novinka, beránky vídávám hlavně přes den, nebo ráno.

No a dneska je zase větrno, sice ne tak silné nárazy, jaké byly včera, ale když jsem si četla v Beaufortově stupnici rychlosti větru byla by to jasná pětka s nepatrným náznakem na šestku, protože chůze s deštníkem, jak jsem si ji hned vyzkoušela, i když neprší je při nárazech obtížná. V supermarketu zakoupený deštník se mi hned začal v ruce vzpínat a chtělo se mu vzlétnout. Jen moje váha mu v tom pravděpodobně zabránila.

No a to nás paní Míková ve včerejším přehledu počasí ujistila, že větrné počasí pro tyto dny skončilo, tak nevím.


I včelky a čmeláčci snad už kvůli každodennímu větru nevnímají, že se k nim blížím s foťákem. Na rozdíl ode mne si asi zvykají...

včerejší peklo pokračuje

24. září 2018 v 13:06 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Ani jsem se na blogu včera neozvala, strachy jsem byla málem podělaná. Začalo to zhruba kolem 19:30, v jednu chvilku nebe úplně zčernalo a přihnala silná bouřka s prudkým deštěm a silným větrem.

Další vlna přišla kolem půlnoci, to byl vítr ještě mnohem silnější a celé to řádění trvalo několik hodin. Byla jsem vzhůru, spát nešlo, každou chvíli jsem pozorovala z okna naše stromy, jestli ještě stojí.


Ráno byl vítr trošku mírnější, ale v 9 hod začal opět nabírat na síle. Momentálně v nárazech kolem 60km/hod, už zase se ohýbají větve, klapou na střeše tašky a nebe je plné temných mraků


Měli jsme ještě štěstí, jen pár kilometrů od nás, na rakovnicku se ohýbaly i padaly stožáry vysokého napětí. U Lišan popadala část lesa, vzrostlé stromy se lámaly jako párátka.

NEZVĚSTNÁ

22. září 2018 v 13:21 | doma |  KNIHY
Nezvěstná od autorky Rachel Abbottové se mi docela líbila. Že se jedná o Thriller mi ani tak nepřišlo, spíš román s detektivní zápletkou.

Když Emma Josephová potkala svého manžela Davida poprvé, byl zlomený zármutkem. Jeho první žena tragicky zahynula při autonehodě a z místa nehody záhadně zmizela i šestiletá dcera Natasha. Emma měla za sebou zase bolestný rozchod s někdejším přítelem a následně i jeho smrt. A když se zdá, že je konečně dobře, že oba, jak Emma, tak David mají to nejhorší období za sebou, mají celkem spokojené manželství a společně vychovávají malého syna Ollieho, náhle se objeví v jejich domě Davidova dcera - zmizelá Natasha.

Nikdo zpočátku neví, proč se Natasha po svém návratu chová tak divně, proč s otcem neztratí téměř ani slovo, proč nevlastní matce Emmě nevěří, a snaží se jí přehlížet, proč se snaží ukrývat veškeré svoje city k Olliemu. Nikdo neví, proč odmítá říct, kde po celých dlouhých šest let žila. Proč utíká do svého pokoje, proč se zamyká a ke dveřím staví komodu.

Emma se snaží s dívkou navázat vztah, nakoupí pro Tashu nové oblečení, snaží se jí vysvětlit, že je v jejich domě vítaná, že jí mají oba rádi. I malý Ollie brzy začne Tashu mít rád.

Jenže Emmě chování dívky přijde opravdu divné, bojí se s ní nechávat Ollieho samotného a má věru proč. Jednoho dne, když nechala Ollieho s Danielem a Natashou, dovoli David, aby jeho dcera vzala svého nevlastního bratříčka na procházku. Jenže Natasha se vrátí sama a oznámí Emmě a Danielovi, že jejich syna unesla. Že ten úkol prostě musela splnit, a když budou rodiče spolupracovat, malý Ollie se brzy vrátí....

Emma požádá o pomoc svého dávného přítele Toma Douglase, bratra jejího zemřelého expartnera. A tady začíná být příběh opravdu zajímavý. Děj se mi líbil, ale překlad už moc ne. Některé výrazy mi přišly krkolomné, jiné podivné. Výraz "ucedil", který se někdy používá pro strohou odpověď se na můj vkus v knize objevuje dost často, stejně jako mrtvolný vzduch, nebo auto převrácené vzhůru nohama. Chvílemi, hlavně zpočátku mi připadalo, že snad čtu červenou knihovnu, ke konci už jsem si asi zvykla. Knihu jsem měla v elektronické podobě, možná v té klasické papírové je překlad jiný?

nepříjemný vítr

22. září 2018 v 10:56 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Včera k nám dorazila kolem 19 hod bouřka, jaká už dlouho nebyla. Provázel jí opravdu silný vítr v nárazech odhadem kolem 80km/hod a je zajímavé, že na obou webech, kam chodím sledovat jak bude, ten vítr zaznamenaný nebyl.


Spadlo 9 mm, ale nádrže zachytily jen asi 100 litrů, protože silný vítr od jihu hnal vodu na druhou stranu střechy, kde nádrže nemáme.


I dneska hodně fouká, hlavně ty nárazy jsou nepříjemné. Moje fobie na vítr sílí, a trpí tím i moje okolí, protože se začínám chovat jako šílenec, ale co s tím? Nechci polykat nějaká antidepresiva, to mám už za sebou a stejně mi nebylo líp.

Skončilo neobvyklé a úmorné vedro a začíná neobvykle větrný podzim. Dneska jsem zahlédla na obloze první draky a s nimi spoustu dětské radosti.

Už mi z toho počasí začíná hrabat, vrhla jsem se na úklid, abych zapomněla, jenže to mi taky nepomáhá. Umyla jsem jedno okno, abych mohla sklidit z terásky do tepla pokojové rostliny. Musela jsem přesadit obě vánoční hvězdy, přes léto hodně narostly a jsem moc zvědavá, jestli si oranžová zachová ten krásný odstín.

poslední horký den

21. září 2018 v 7:46 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Ten dnešní poslední tropický den si snad užiju, dopoledne budu odpočívat, po tolika vysilujících dnech si to zasloužím.

Konečně jsem včera dodělala poslední úsek, kam jsem plánovala dát plastovou palisádu. V tom úmorném horku to bylo zvlášť namáhavé. Tak jsem ráda, že je to už za mnou. Navečer jsem zasadila i nějaké cibule tulipánů a řebčíků a dnes navečer bych v tom sázení chtěla pokračovat.

Objednala jsem si teď naposled cibuloviny od firmy narcisy.cz a byla jsem moc mile překvapená, jak kvalitní cibulky dorazily, a ještě byly levnější než v jiných internetových obchodech. Měli všechno, co jsem chtěla a měli i co jsem původně nechtěla. A tak se stalo, že v nákupním košíku skončilo i velké balení sněženek a letních bledulí. Nakonec jsem ještě přihodila do košíku řebčík Fritillaria Persica, ten se mi tam na fotce zalíbil a objednala jsem do trávníku i ocún naháček.

Najednou jsem se vzpamatovala, když mi problikla zpráva, že mám dopravu zdarma. Cibulky dorazily perfektně zabalené ve spec. zelených sáčcích. Na každém sáčku je popis jak hluboko a kam sázet. Fakt jsem ještě tak pěkně zabalené cibulky neviděla. Utratila jsem sice 805 Kč, ale mám spoustu cibulí, dokonce i dva velké balíky neobvyklých tulipánů.

Tak jen doufám, že ten příští rok bude, co se týče počasí a srážek lepší, než ten letošní a loňský.

stále kvete plamenek - klematis


A u plotu vykvetla krásná slunečnice, kterou si tam zasadili ptáčci. Chuděra asi nedostane šanci, aby vytvořila semínka, když se čeká tak prudké a razantní ochlazení. Aspoň kdyby nás minul ten silný vítr, z kterého mám strach už týden.

makám jako šroub

20. září 2018 v 6:12 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Na včerejšek u nás byla snad i tropická noc. V podkrovním pokojíku se už zase nedalo kvůli horku ani spát. Odpoledne, když jsem pracovala na zahradě se na chvíli nebe zatáhlo, a začalo hřmít. Myslela jsem, že taky spadne k tomu hřmění nějaká ta kapka. Muž šel honem uklidit slunečník, to kdyby přišel znenadání silný vítr.

No, nakonec se zase vyjasnilo a vedro bez jediné kapky pokračovalo dál. A já pokračovala taky, už mám snad ty nejhorší úseky, kam dávám plastovou palisádu za sebou. Je to k vzteku, když se zrovinka v těch místech, kam potřebuju plastový díl zapíchnout nacházejí kameny. To přijde na řadu motyčka, a někdy i krumpáč. Vůbec jsem netušila, že najdu i kameny obsahující snad železo. Najednou krumpáč zazvonil a když se mi po delší době povedlo kámen vyprostit zírala jsem, jak byl tmavý a od krumpáče na něm byly takové stříbřité čáry a byl mnohem těžší, než obyčejné kameny.

Tak doufám, že dnes na žádné železňáky nenarazím a dorazím to, co mi ještě zbývá.

šrucha - portulaca grandiflora

Šruchám se letos mimořádně dařilo, horké léto je pro ně jak dělané. Bohužel jsem asi přišla o všechny sněženky a bledule, protože jejich cibulky chtějí i přes léto vlhkou zeminu...