Červen 2018

zbrklost se nevyplácí

30. června 2018 v 10:29 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Zase jsem neodolala a objednala si pár trvalek a skalniček. Nedodržela slovo, upři minulém nákupu jsem se zařekla, že letos už nic kuovat nebudu.

Když mi přišla potvrzená objednávka, vzpomněla jsem si, že bych si ještě doobjednala kropenatou violku a tak jsem poprosila, jestli by mi jí k objednávce mohli přidat.

Odpověď přišla dnes ráno, jak jinak, než záporná. Fialku prý nemají. I šla jsem se na ten server opět podívat, původně měli 13 stránek rostlin, a některé sazenice se na stránce opakovaly.

Podruhé když jsem chtěla fialku doobjednat bylo stránek už 26 a žádná rostlina se neopakovala, fialka byla k mání. No a dnes, když jsem se šla podívat potřetí, abych se ujistila, že violku opravdu už nemají, bylo najednou na tom serveru s květinami zase o 7 stránek víc a na nich samozřejmě ještě další skalničky a trvalky, které by se mi líbily ještě víc, než ty původní, které jsem si objednala.

Kdybych počkala, a nebyla tak zbrklá, mohlo to možná dopadnout úplně jinak.

levandule, jiřinka a barvínek

poznámka -
Hodně se oproti včerejšku ochladilo, to aby mohlo zase fičet. Vítr je ještě silnější, než včera a láme květiny. Levandule i horzenzie leží na zemi. Tohle už je fakt na palici.....

motýlí keř

29. června 2018 v 16:21 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Rozkvetl motýlí keř a dnes byl v tom vichru úplně obsazený, doslova motýl na motýlu, viděla jsem i motýlí námluvy, jenže se nedalo fotit.

Komule Davidova (Buddleja davidii) motýlí keř
Babočka bodláková - Vanessa cardui

Komule Davidova (Buddleja davidii) motýlí keř
Babočka bodláková - Vanessa cardui

Komule Davidova (Buddleja davidii) motýlí keř
Babočka bodláková - Vanessa cardui

Babočka paví oko Inachis io

Babočka bodláková je už postarší, nemá tak syté barvy, ale co, stejně je krásná a ocenila jsem, že mi v tom větru aspoň poseděla, jakoby se už nebála. Na keři bylo snad dvacet pavích oček, a z fotek, které jsem s nimi nacvakala se mi dnes povedla jedna.

poznámka k dnešnímu dni -
Oteplilo se na můj vkus až moc rychle, včera známá dokonce doma zatopila a dnes máme letní teploty - 27°C a opět fouká jako blázen, i když vítr se měl zmírnit, místo toho zesílil.

Srrážky opět v nedohlednu, tabulka, kde ještě ráno byla naděje na dalších pár kapek je na celý týden jako vygumovaná. Co včera napršelo, to se pomalu všechno vypařilo, před chvilkou jsem musela zalévat hortenzie, protože měly květy úplně svěšené....

TICHÉ DÍVKY

29. června 2018 v 8:46 | doma |  KNIHY
Tiché dívky - Eric Rickstad

Tato detektiva/thriller mě vtáhla do čtení, ani nevím jak. Byla čtivá od začátku a postupně se stávala čím dál víc napínavější, a cca posledních sto stránek jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Líbila se mi postava detektiva Ratha, taková rázná, až drsná, to, co mnoha lidem na recenzích vadilo, mně naopak sedlo, snad i proto, že i my doma mluvíme nespisovně. Líbilo se mi střídání krátkých a delších kapitol. Libila se mi i práce překladatele.

malý úryvek ze samého začátku -
V 16:30, poté, co se Laura Pritchardová vrátila domů z farmářského trhu. Uložila v patře svou malou dcerku a začala chystat narozeninovou večeři pro svého mladšího bratra, někdo zvonil. Bratr se měl s Laurou setkat už na trhu, ale neukázal se, jako obvykle. Byl někde s nějakou ženskou. Jako obvykle. Nebral na nikoho ohledy. Laura tedy šla ke dveřím a nejspíš čekala, že to bude on.
Ale nebyl. Byl to muž, který Lauře kdysi sekal trávník. Pan Šikula, co jezdil s rachotinou plnou nářadí rachtajícího vzadu na korbě a nápisem na dveřích hlásajícím KALKULACE ZDARMA. Ned Preacher. I když to není jméno, které tehdy používal.

Laura byla určitě překvapená, že ho vidí. Ne snad proto, že to nebyl její bratr, ale proto, že Ned se o šestnáct měsíců dřívě vypařil z města a nechal tu šek na sto padesát dolarů. Možná si myslela, že si ho konečně přišel vyzvednout.

Rath byl na místě činu první a v následujících letech se často pokoušel představit si, co se asi tak mohlo u těch dveří odehrát. Našel je otevřené, za nimi se do koberce vpíjela kaluž krve a také na zdech byly skvrny a cákance, jako na nějakém morbidním Pollackově obraze.

Lauřino tělo leželo pod schody v poněkud nedůstojné poloze: nohy měla nepřirozeně složené pod sebou, rozdrásanou tvář obrácenou ke straně, jakoby v hanbě. Luxusní koberec ode zdi ke zdí, kdysi bílý, jako čerstvě padlý sníh, byl nasáklý její krví tak, že čvachtal pod nohama. Laura měla zlomený vaz a byla brutálně znásilněna pomocí nástrojů, které nepatřily do mužské anatomie - ačkoliv bylo prokázáno, že i na tu došlo.
Rath se ještě teď otřásl a naskočila mu husí kůže. Zlomený vaz Lauru zabil, ale zřejmě by beztak rychle vykrvácela, protože zásah nožem jí přeťal horní dutou žílu a přerušil proud okysličené krve z mozku do pravé síně srdeční.

Tělo Daniela Pricharda zakrývalo hruď jeho ženy, jako by se jí i po smrti pokoušel chránit. Výjev jako z nějaké zvrhlé variace na Romea a Julii, v níž kdosi herce z jakéhosi temného popudu oddělal. Pracher se schovával za dveřmi a bodl svou druhou oběť v okamžiku, kdy vešla. Nůž vnikl do těla mezi třetím a čtvrtým žebrem, prošel ocasatým lalokem jater a jaterní tepnou. Při obraně Daniel utrpěl další čtyři rány na dlani pravé ruky - palec mu zůstal viset jen na kousku kůže - a dvě rány mu vrah zasadil zezadu do krku. Obě pronikly zadní zevní hrdelní žílou pod řemenovým a trapezovým svalem: smrt nastala následkem masivní ztráty krve.

Ještě teď ta představa vrhala do Rathovy duše stín a zanechávala mu na jazyku hořkou železnou pachuť. Ještě teď se snažil setřást zoufalství, které mu sevřelo srdce svým odporným, nemilosrdným stiskem.

Stál tam s dvojicí těl u nohou a náhle to zaslechl: nejprve jen prázdnota zlověstného, děsivého ticha. A pak. Tichý zvuk. Skoro neslyšný nářek, jako když přejíždíte prstem po hraně křišťálové sklenice. Zabodl se mu do mozku.
Dítě.
Drápal se přes mrtvá těla, klouzal v krvi, nehleděl na důkazy. Vystřelil vzhůru po schodech, prolétl chodbou a rozrazil dveře naproti hlavní ložnici.
Vrhl se ke kolébce.
A tam ležela holčička, křečovitě třása ručkama a nožkama, jako by byla v jednom ohni, ústa dokořán, ale z hrda jí vyšel jen ten táhlý, ostrý sten, jako vzduch unikající z přiškrceného balonku.

A já jen dodám, že Laura byla Rathova starší sestra a její dcery Rachel se Frank Rath po smrti Laury a jejího manžela ujal a adoptoval ji. Malá Rachel Rathovi změnila život, z jednoho dne na druhý bylo po bouřlivákovi a stal se z něho pečlivý otec.

anotace z přebalu -

Frank Rath si myslel, že když odevzdal odznak detektiva, vraždami už se nebude muset zabývat. Stal se soukromým vyšetřovatelem a v zapadlém městečku v severním Vermontu sám vychovává dceru. Pak se ale u silnice najde opuštěné auto a zdá se, že nádherná mladá dívka, která ho vlastnila, zmizela beze stopy. Vyšetřování Rathovi odhalí ty nejtemnější stránky lidské duše. Mladé ženy s tajemstvím mizejí jedna za druhou, Ratha trápí jeho násilná a bolestná minulost a znovu zjišťuje, že zlo číhá všude, i v těch nejmenších, zdánlivě idylických městečkách - a nikdo není v bezpečí.

lilie

29. června 2018 v 6:53 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Konečně jsem se dočkala, po dlouhém čekání rozkvetly lilie. Minulý rok poupata přes noc zmizela, někdo si na nich zřejmě pochutnal, takže tohle je premiéra.




Moc se mi obě lilie líbí, ještě čekám na třetí, jsem zvědavá, jakou bude mít barvu a mám radost ze včerejšího deštíčku, i když ten vítr mi zase dával zabrat...

děsivé mraky a hledík

28. června 2018 v 9:17 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Hledík, který jsem si vyfotila včera ráno vložím hned na začátek článku, abych někoho těmi mraky nepolekala. Vypadají některé fakt divně a naopak hledíček vypadá kásně, letně.


Včera pozdě odpoledne se objevily na nebi podivné mraky, co se mi honilo při jejich focení hlavou snad ani nebudu popisovat, abych nešířila paniku. Rozklepaná a plná obav jsem si šla zalézt do postele, protože jsem toho z úterý na středu moc nenaspala.


Tyhle mraky ještě nebyly tak děsivé, vlastně jsem si je šla vyfotit, protože mi jeden bílý mráček připomínal slůně.


Po malé chvilce se objevily temné mraky přímo nad mou hlavou a v nich ten zajímavý modrý průzor. No a pak jsem se ještě podívala znovu na slůně a mraky během pár vteřin změnily barvu.



Tady už to vůbec nevypadalo hezky, říkala jsem si, že bude snad aspoň zalito.


Při focení těchto mraků jsem se začínala bát toho, co přinesou, měla jsem obavu z přívaláku a krup.

Manžel se mě potom, asi za půl hodiny přišel zeptat, jestli si nechci vyfotit na blog krásnou duhu. U nás už zase svítilo sluníčko a někde zřejmě lilo jako z konve. Duha mě v tu chvíli nezajímala, spíš bych uvítala déšť pro mou zahradu, ale ne slejvák, chtěla bych normální, klasický, letní deštíček.

No a dneska už zase meteorologové varují, tohle nikdy nebylo, kam mi paměť sahá, aby byla minimálně dvakrát do týdne výstraha, abychom se v jednom kuse museli strachovat co počasí přinese....

poznámka -
Deštíčku, toho zahradnického jsme se dočkali, a s ním přišel i velice silný vítr. Po obědě byly nárazy kolem 58 km/hod

slézová růže

27. června 2018 v 8:29 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Radost mi udělal noční déšť, i když to byly jen 2 mm, ale nebyl hlášený, a o to víc jsem byla ráno mile překvapená.
Opět začíná foukat, to už je u nás celkem normální jev, jen já si na to nemůžu nějak zvyknout. Fouká vlastně od podzimu téměř každý den.

Horší byl pocit viny, z mého náhlého rozhodnutí. Už minulý rok se na mém citrusu objevily puklice. Zkoušela jsem všechno možné, postřiky, na radu pana Václava Větvičky jsem pečlivě listy i větve čistila kartáčkem, pěkně list po listu. Nepomohlo. Nakonec jsem napodzim v zoufalství udělala hluboký řez, nenechala jsem na stromku ani jeden list. Všechno šlo pryč a to jsem docela tu svou krutost oplakala. Netrvalo dloho a citroník pěkně obrazil a byl ještě hezčí, než dřív.

Měla jsem radost asi 2 měsíce, než se zase ukázaly nové puklice. Na jaře šel citroník ven, znovu jsem listy čistila, znovu použila různé postřiky, co jen peněz to stálo a té práce!

V noci jsem nemohla nevím proč spát a honily se mi hlavou různé myšlenky, a mezi nimi i jedna, že se dnes vyváží bioodpad. No a po snídani jsem milý citrus do bioodpadu uložila, už je pryč a lhala bych, kdybych napsala, že mi to je jedno. Není, ale dál už to prostě nešlo.

topolovka slézová růže
Alcea rosea

U plotu kvete slézová růže, a mně se moc líbí a také láká hmyz. Koupila jsem si semínka - mix barev, ale na květy si budu muset ještě dlouho počkat, protože topolovka je dvouletka.


a z odpolední procházky...


Vpodvečer jsem si vyfotila u vstupních dveří kalokvět a v pozadí červený ibišek

ráno jako malované

26. června 2018 v 10:00 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Na dnešek jsem vyjímečně dobře spala. Probudila jsem se až pár minut po šesté, do okna svítilo sluníčko a já se chtěla v první chvíli otočit, a spát dál.

No, naštěstí jsem to neudělala, rychle jsem na sebe něco hodila, popadla foťák a šla si udělat pár snímků, když je zcela vyjímečně téměř bezvětří. Při focení jsem si uvědomila jednu zásadní věc, a to, že moje deprese pramení převážně z počasí, tedy z těch prudkých změn. Navíc jsem četla, že si máme zvykat, protože lepší už to nebude.


Hosta, bohyška, funkie, jak kdo chce.
Nenáročná trvalka milující polostín..


Za domem se začíná vybarvovat tahle půvabná
hortenzie, dárek od dcery...


Vedle skalky stále kvete tahle růže velkokvětá.
Voní tak nádherně, jako snad žádná jiná...


Platycodon grandiflorus 'ASTRA BLUE' boubelka velkokvětá,
focená proti světlu, líbíl se mi stín na kamenech...


A pod pergolou kvete tahle nádherná růže, kterou bohužel
nikdy nevyfotím dobře, i když se opravdu snažím....

No nic, počasí bohužel nezměním, měla bych proto tyhle problémy hodit za hlavu a užívat si aspoň jednoho krásného rána, protože se zcela jistě může stát, že dopoledne už bude úplně, ale úplně jiné....

prší/neprší

25. června 2018 v 10:07 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Už třetí den po sobě spadne pár kapek, jen aby se neřeklo a za všechny tyhle dny máme ve srážkoměru pořád suché dno. Orosí se stěny, a za hodinu, za dvě je srážkoměr suchý jako troud.

pár pranostik ke sv. Janu

Je-li do svatého Jana sucho, tak po svatém Janu nastanou deště.

Bylo-li počasí před Janem sychravé, bude po Janu mírně pršlavé,
neboť svatý Jan chce mít svůj déšť.

Do svatého Jana se dny prodlužují, po svatém Janu krátí.

Svatý Jan otvírá zimě zase dveře.

Po svatém Janu kukačka věští,
málo že můžeme čekati štěstí.

I včera hodně foukalo, a přitom už podle meteorologů nemělo. Jen vzduch je vlhčí, a zem vyprahlá do hloubky. To by snad nespravilo, ani kdyby pršelo v jednom kuse celý měsíc.

Viděla jsem ve včerejších zprávách, že na Moravě začaly žně, to nepamatuju, že by kdy byly žně v červnu a když jsem viděla jak je obilí nekvalitní, zaschlé, tak mi bylo fakt z toho všeho, co se teď děje ještě větší smutno, než obvykle.

Radost nacházím v drobnostech, ale moc dlouho mi nevydrží..


Mám na terásce takovou betonovou bednu, kdysi jí vyhodili ze zahradnictví, protože byla prasklá, ani nevím, k čemu sloužila. My jsme se bedny ujali, naplnili jí zeminou a kompostem a mám místečko na pěstování rostlinek.

V bedně mám už všechno možné, i nemožné. Minulý rok jsem si z procházky přinesla z jednoho odkvetlého rmenu semínka a vysypala je právě do té bedny a ujala se snad všechna.

Za plotem kdysi bylo rmenu tolik, mezi ním kvetl vlčí mák, vojtěška žluté květy vratiče obecného, dnes je všechno pryč. Takže zkusím rmenovo-makovou loučku obnovit. Uvidíme, jestli se mi něco z toho ujme. Pomohlo by to motýlům, čmelákům a včelkám.

drobenkový koláč s pudinkem a jostou

25. června 2018 v 7:20 | doma |  Z NAŠÍ KUCHYNĚ
Recept na koláč jsem našla v křížovce

150g polohrubé mouky, 60 g cukru, 60 g másla, 1 vanilkový cukur, 1 žloutek, citronová kůra a cca 1/3 prášku do pečiva

Z těchto ingrediencí se udělá drobenka. Do pečícím papírem vyložené koláčové formy rozprostřeme žmolenku, menší část žmolenky necháme na posypání koláče.

Uvaříme vanilkový pudink, a možná bych doporučila ho osladit o trošku víc, pro toho, kdo nedrží dietu. Já sladila málo a muž si koláč ještě cukřenkou doupravil.

Takže na drobenku přijde ten uvařený, ještě teplý pudink. Na pudink naskládáme ovoce, u nás to byla josta, protože borůvky ještě nedozrávají a rybíz už nemáme.



Na ovoce nasypeme zbytek drobenky. Pečeme zhruba 30 min, u nás při 170°C

poznámka -
I když mám běžnou kulatou koláčovou formu, přece jen se mi nedostávalo drobenky na posyp, a musela jsem si trochu klasické drobenky ještě přidělat. Takže příště si na to musím dát pozor, aby koláč nebyl tak tenký.


klejicha hlíznatá

24. června 2018 v 8:30 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Brrr, to je zima. Před chvilenkou spadlo pár kapek, ani se dešťovka nedá změřit ve srážkoměru, protože dno je suché. Fouká zatím ne moc silný, ale ledový vítr. Teploměr ukazuje jen 10°C a vypadá to spíš jako podzimní, než letní den!

klejicha hlíznatá Asclepias tuberosa

Na skalce mi vykvetla klejicha hlíznatá. Loni mi rostlinu vyhrabal pejsek, už jsem ani nečekala, že se ukáže a tak mě mile překvapila. Jedná se o trvalku, v Americe jí říkají motýlí plevel, protože svou vůní a nektarem láká motýly. Roste prý všude, hlavně v prériích podél cest.

No motýla jsem na ní ještě neviděla, ale včelky tyhle pěkné, oranžové květy navštěvují hojně. Možná až se oteplí, přiláká svou vůní i ty motýlky.

kalokvět Agapanthus africanus

A před domem mi včera rozkvetl kalokvět, jen to sluníčko chybělo téměř po celý den..