zážitek z čekárny

17. dubna 2018 v 16:34 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
I když vítr neměl dneska být, tak je, a nárazy jsou dost silné a studené, ale dá se to vydržet. To on vítr fouká, aby u nás bylo zase dřív sucho.

Chvílemi se ukáže sluníčko, a jak na něj nejsem zvyklá, nebo nevím proč, zdají se mi jeho paprsky až moc silné. Zase jsem honem odnesla všechny pokojové kytičky do stínu, aby jim slunce nespálilo listy.

Dnešek je zatím docela v pohodě, odběry jsem zvládla, píšu odběry, protože těch položek na žádance bylo strašně moc a ke konci už jsem se cítila taková podivně malátná, opocená a točila se mi hlava. No ale dobrý, když mě po odběru zdravotní sestra vedla, nebo spíš podpírala, abych sebou nešvihla a do čekárny mi donesla kelímek s vodou, všichni přítomní pacienti na mě docela divně koukali. Asi si mysleli, že jsem taková padavka, co se po odběru složí.

Jen jsem v čekárně před odběrem měla takovej docela nepříjemnej zážitek s jednou ženou. Chtěla pustit, protože pospíchala ještě někam jinam a já jí řekla, že všichni musíme čekat, že jsem v poliklinice pěšky a mám to domů ještě daleko, ať se nezlobí. Zamračila se na mě, a mě v tu chvíli napadlo, že kdyby pohled zabíjel, jsem už po smrti.

Když jsem odpočívala po odběru a dopíjela vodu, přišel si pro ní muž, točil klíčkama od auta a byl nervní, kde tak dlouho je. Odcházeli jsme společně, tedy já jen malý kousek za nimi a bylo vidět, když prošla dveřmi, že jí vztek ještě nepustil. Schválně naznačila, že těžké dveře drží a pak mi je s úsměvem přibouchla před nosem, ale to je jen taková prkotina, vypsala jsem se z toho a je mi líp. Hlavní je, aby odběry dopadly dobře.


Tak abych ten nepříjemný zážitek přebila, dávám sem koniklec z naší zahrádky, který jsem před maličkou chvilkou vyfotila.
 


Aktuální články

Reklama