velikonoční povídání

28. března 2018 v 15:50 | doma |  FOTO-ZÁPISNÍK
Blíží se Velikonoce, pro někoho veselé svátky Jara, mě však dnes už spíš jen rozesmutní a čím jsem starší, tím je to horší. Z těch velikonočních tradic v naší rodině každý rok něco ubyde, vajíčka sice ještě barvím, ale už je nezdobím. Beránka nepeču, jen mazanec, a někdy udělám jarní salát, nebo velikonoční nádivku. Letos asi salát nebude, protože nejsou zatím ani kopřivy, ani pampelišky.

Svátky jara mě rozesmutní proto, že si vzpomenu na jehňátka, a na kůzlátka, protože jehněčí i kůzlečí se o těchto svátcích hodně konzumuje a i když nejsem zatím ještě úplný vegetarián, jehněčí, kůzlečí, telecí, hovězí, ani koninu bych nevzala do pusy. Ostatně nejím ani králíka, ze stejných důvodů. Pevně doufám, že se brzy dopracuju k tomu, že maso vynechám úplně.


A vzpomenu si o velikonočních svátcích i na jednu hodně starou paní, která se vyskytovala v tento čas před obchodním domem MÁJ. Stávala tam s plným velkým papírovým kufrem, tzv. loďákem, kde měla stovky, možná i tisíce malovaných kraslic. Byly tam naskládané větší kachní i husí, ty stály myslím deset korun, a slepičí byly po pěti korunách.

Ta paní dojížděla prodávat kraslice do Prahy vlakem a to až z Moravy. Možná jezdila takovou dálku proto, že v Praze jí šly lépe na odbyt a na Moravě by své výrobky nejspíš neprodala. Jedno jaro jsem si pár kraslic od té ženy koupila, hlavně i kvůli tomu, že mi jí bylo strašně moc líto, jak tam tak celý den ve svém věku stála a měla oteklé nohy.

I když mi pak známí říkali, jaký jsem si donesla kýč, mně se ty kraslice líbily. Pravdou je, že asi nebyly moc dokonalé, nebyla to žádná jemná práce, jaká se ještě i dnes na kraslicích vidí. Barvy byly dost křiklavé, možná nějaké permanentní tempery, ale co kraslice, to originál. Na jedné vymalovala rozkvetlé fialky, na jiné ovečky s velkou mašlí kolem krku a zvonečkem. Vzpomínám na jednu kraslici, byl na ní namalovaný do vozejčku zapřažený kohout a táhl celou kupu barevných vajec.

Ta paní už pravděpodobně ani nežije, ale já si na ní vždycky vzpomenu, i když tehdy zakoupené kraslice nepřežily naše stěhování a do jedné se rozbily.

A jestli sem někdo chodí pravidelně, tak přeji krásné a taky i veselé Velikonoce.
 


Aktuální články

Reklama